Wiesloch 2016 - Report

Wiesloch 2016 - Report

02. 09. 2016

Ve složení Kamča P., Tom B. a Jarda S. jsme v přijatelnou páteční ranní hodinu vyrazili na 687 km dlouhou cestu směr Wiesloch. Na cestě nás ještě čekalo mezipřistání v kapitolu naši vlasti a vyzvednutí jednoho „Pražáka“ Zdeny D., který nám poskytl prostor a inspiraci na revizi faktorů ovlivňujících délku trvání naši cesty. Potom už jen obědová pauza, doplnění pohonných hmot v Plzni a za vydatného slunečního svitu a foukání ventilátoru na třetí stupeň (ze 4) tradá napříč Deutschlandem do naší cílové destinace. Štefan, jak se hezky česky jmenuje vedoucí místního badmintonového klubu, nás zhruba po 10 hodinách cesty mile přivítal a ubytoval v malé gymnastické tělocvičně areálu školy vybavené dostatečnou zásobou žíněnek, chlazených minerálek a piva. Krátké ubytování (výběr optimálně tvrdé žíněnky/nek) následovalo zasloužené osvěžení posledně zmiňovaným nápojem, chutná večeře, sprcha, návštěva pouti, pozorování všemi směry kroutící se atrakce, banánky v čokoládě a spánek. Zítra jdeme na to!!! :) 

Po menších nočních peripetiích způsobených automatickým zavíráním ventilaček tělocvičny, pokusech o jejich opětovné otevření, zvuků z již zmiňované pouti a lomozem z přilehlé vzduchotechniky jsme se, více či méně vyspaní, probudili do prvního badmintonového dne. Snídani následoval přesun do cca 200 m vzdálené tělocvičny a zahájení turnaje krátkou ceremonií s dvěma princeznami, vedoucím místního oddílu Štefanem a dalšími dvořany. I když ne příliš kvalitně, přesto úspěšně jsme s Tomem zahájili turnaj deblem. Po vítězství ve skupině a dvou zrušených zápasech nás čekalo semifinále. Navzdory relativně dobrým vyhlídkám získaným předchozími výkony jsme však tento zápas prohráli (o což se nemalou měrou postarala i má neschopnost trefit výpletem samotný míček, natož pak kurt) a následující zápas o 3. místo stejně tak. No prostě brambora. Ve vedlejší tělocvičně mezitím Kamča s Laurou (holčinou s Heilbronnu) vybojovaly krásné druhé místo (pro bližší info k průběhu se obracejte přímo na Kamču) a Zdenál s Larsem (klučinou z Wieslochu) podlehli po vítězném tažení základní skupinou zarputilému soupeři ve čtvrtfinálovém kole pavouka.

Bezprostředně po dohrání deblové části přišly na řadu singlové zápasy. Čekaly nás 4 členné skupiny, ze kterých první dva hráči postupovali do pavouka. S Tomem jsme se ve skupině nepotkali, ale oba nás čekali velice zkušení a vyhraní místní borci v nejlepších badmintonových letech a také kvalitní hráči ze zemí s bohatou badmintonovou historií Indie a Asie. Začnu-li tím lepším, tedy Tomem, tak tomu se podařilo v prvních dvou zápasech jeho soupeře přehrát a získat tak cenné postupové body. Zřejmě i následkem pocitu dobře odvedené práce a poměrně velké jistoty postupu do vyřazovací části pavouka Tom na první pohled třetí zápas moc neprožíval a svému velice zkušenému a bojovnému (*1) soupeři nakonec podlehl. Postup si však zajistil. V prvním kole pavouka opět narazil na asijského soupeře, který i přes viditelně větší nasazení Toma, byl nakonec nad jeho zbylé síly. Scénář mé skupiny byl napsán maličko jinak. Po prohře prvního zápasu s velice silným a zkušeným (*2) soupeřem jsem prohrál i ten druhý. I když výsledkově na dně (kaluže, která pode mnou po čas meziherního říčnění vznikala a taky skupiny ve které jsem se nacházel) přesto s velkým odhodláním získat alespoň jedno čestné, i když nepostupové vítězství v zápase třetím, jsem očekával vyhlášení dalšího zápasu. Místo něj se však za mnou došoural zničený soupeř s informací o jeho odstoupení ze zápasu a tedy mou výhrou...Jinak, než jsem plánoval, ale přeci!!! :D

Jelikož Zdenál mezitím velkoryse předváděl soupeřům své bohaté badmintonové dovednosti a zkušenosti ve vedlejší hale, neznám podrobnosti o jeho postupu turnajem singlu. Avšak finálový zápas, cca v 8 hodin večer, při kterém jsme mu fandili již všichni (3), byl už z velké míry otázkou houževnatosti, odhodlanosti a počtu piv vypitých za poslední pětiletku. I když soupeř vypadal, že akorát pravidelně pocucává proteinový nápoj s příchutí jahod, naklonil se kupodivu třetí set v jeho prospěch a Zdenál se tak umístil na krásném druhém místě. Poté, co jsme se dotrousili zpět do naší tělocvičny (čti též noclehárny) dali si vychlazený drink (dle osobních preferencí), probrali pár bekendů a forhendů, chytli jednu myš a zakousli pár dobrot, jsme postupně vytuhli. Noc klasicky zpestřily automatické ventilačky.

V neděli ráno, všichni odpočatí jak po návratu z dvou týdenní rekreace v Mariánských lázních, jsme se postupně rozhýbali k ranní hygieně a vydatné snídani, ve které se našly i takové dobroty jako müsli, pivo, gumoví medvídci atd. Následoval přesun do hrací tělocvičny. Na Toma s Kamčou čekal turnaj v mixu a na nás se Zdenálem, vzhledem k naší špatné mixové kompatibilitě a nedostatku místních holek, čekal doprovodný program dle vlastního uvážení. Jelikož jsme kluci sportovního ražení, věnovali jsme většinu času bouřlivému fandění a trochu taky 6 km dlouhému vyběhnutí na přilehlém atletickém ovále. Ten pot je asi zkrátka návykový...:D. Kamča s Tomem mezi tím plynule (s pauzou na šťavnaťoučký stejk i jeho natrávení) prošli vítězně základní skupinou a odhodlaně a plni elánu se vrhli do vyřazovací části. I když jim soupeři nedarovali nic zadarmo (tu byli vlevo hned zas vpravo), držel se Tom s Kamčou dobře osvojeného vzorce uhrát v zápase víc bodů než soupeř a tak bylo po ukončení každého dalšího zápasu co oslavovat. Když napovím, že takto nastavený systém jim vydržel až do konce turnaje, tak bystřejšího čtenáře již jistě napadlo, že se jim podařilo získat první místo!!! Skvělé zakončení!!!

Po krátké pauze následovalo vyhlášení výsledků a rozdání cen. Putovní pohár, který Premiera měla poslední rok ve své državě, se nám bohužel nepodařilo opět získat. Příčinu bych spatřoval krom nižší účasti hráčů z Premiery zejména v neochotě Zdenála převléct se za holku a bojovat o zisk dalších bodů v mixu. Každopádně zisk 10,5 bodu a tudíž ztráta 2,5 bodu na vítěze, není tak špatný výsledek.

Teď už nás čekala jen sprcha, předání tělocvičny, vratných láhví, prezentu Štefanovi, rozloučení a cca 8 hodinová cesta do Brna. Díky Zdenálovi, který to tentokrát podchytil a již od začátku cesty si přál, aby nebyly žádné kolony, jsme se skutečně všem (až na jednu menší) vyhnuli. I díky tomu a višňovému Jelzinovi nám (Pražákovi i ostatním členům posádky z periferie) cesta příjemně a rychle ubíhala a cca v 1 h ranní jsme byli všichni doma.

Podtrženo a sečteno:
1 x první místo (Kamča + Tom)
2 x druhé místo (Kamča + Laura a Zdenál)
0 x třetí místo
a jedna brambora (Tom + Jarda)
Najetých 1.417 km
Vypitých X litrů piva a vody
Vypocených XX litrů potu

Příští ročník je jubilejní 40., tak bychom to tam měli pořádně roztočit!

Premiéře třikrát.....
Ahoj :-)

*1 – cca 15 letému
*2 – cca 14 letým